Akné je neinfekční chronické zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových vývodů. Projevy akné postihují 80 - 100 % mladistvých ve věku od 11 do 25 let a u 10 – 15%.
Při akné je postižena pilosebaceózní jednotka, která je typická pouze pro člověka. Je tvořena vlasovým folikulem, do kterého ústí mazová žláza, která produkuje olejovitou hmotu, sebum. Maz je vylučován ústím folikulu na povrch kůže a podílí se na vzniku ochranného hydrolipidového filmu kůže. Na těle je 300 000 mazových žláz, které se vyskytují převážně v oblasti obličeje, dekoltu a zad. Za den je, za normálních okolností, vyprodukováno 2 – 3 g mazu.
Etipoatogeneze
Akné je onemocnění multifaktoriální. Na jeho vzniku se podílí zvýšená tvorba mazu, zvýšená a zrychlená produkce zrohovatělých buněk, bakteriální flóra především Propionibakterium acne. Dalšími faktory vzniku jsou genetická predispozice, hormonální změny –psychický stav, mechanické dráždění, ale může být způsobeno také léky. Onemocnění může být vyvoláno tedy změnami endogenními (např. hormonální změny), exogenními (např. kosmetika, vliv UV záření, exkoriace) nebo může vznikat z jiné akneiformní příčiny (léky – např. kortikosteroidy, jód, bróm, lithium, barbituráty, vitamíny B, anabolika, antiepileptika, psychofarmaka).
Prověřené tipy, jak se zbavit akné >>.
Klinický obraz a klasifikace akné
Klinický obraz je dán převahou projevů. Mezi nezánětlivé léze patří komedony. Vznikají z důsledku zvýšené tvorby mazu, zvýšené a zrychlené produkce zrohovatělých buněk. Tyto buňky brání odtoku mazu, který stagnuje a folikulární ústí se uzavírá. Vzniká anaerobní prostředí, které je ideální k pomnožení a růstu bakterií, především Propionibakterium acne. Ta produkuje chemické látky a chemotaktické faktory, které vyvolávají zánět, vznikají zánětlivé projevy - papuly, pustuly, noduly, cysty. Podle převažujících projevů a klinického nálezu se akné dělí na tří nejčastější základní formy – Acne comedonica, Acne papulopustulosa, Acne conglobata.
Lokální a celková terapie
Lokální terapie bývá dlouhodobá a výraznější účinek nastupuje až po 4. – 6. týdnu aplikace. V léčbě je využíván účinek látek normalizující keratinizaci, baktericidní, uvolňující komedony a preparáty, které snížují tvorbu mazu. Mezi lokální aknéterapeutika patří retinoidy, benzoyl peroxid, adapalen, kyselina azaleinová a antibiotika. Monoterapie je často málo účinná, proto není doporučována, v dnešní době je na prvním místě kombinace lokálních léků (viz výše) s lokálními antibiotiky. K nežádoucím účinkům terapie patří vznik zarudnutí, suchosti, svědění, pálení a olupování kůže.
Při přetrvávání projevů nebo jejich zhoršení je možnost celkové léčby. K regresi zánětlivých projevů jsou nejčastěji používána antibiotika tetracyklinového typu nebo makrolidy. Pro zvýšení účinku lokální léčby je u žen doporučováno užívání orální antikoncepce. U závažných forem akné se podávají retinoidy - isotretinoin. Dermokosmetika, fototerapie, terapie pomocí laserů, kryoterapie a chemický peeling jsou doplňkové metody terapie.
Závěr
Akné není pouze kosmetický problém, ale onemocnění. Projevy akné postihují 80 - 100 % mladistvých ve věku od 11 do 25 let a u 10 – 15% pacientů vznikají projevy i v pozdějším věku. Při jeho vzniku je nutné včasné zahájení léčby. Při zlepšení a snížení tvorby projevů je žádoucí udržovací místní léčba, která bývá dlouhodobá. U některých pacientů je popisován vliv životosprávy na tvorbu akné.
V léčbě akné je důležitá spolupráce pacienta s lékařem, ale také spolupráce mezi lékaři různých oborů.